OpenStreetMap sleduji už mnoho let nejen jako užitečný nástroj, ale jako jedinečné společenství lidí, kteří dobrovolně budují mapu světa. Přitahuje mě otevřený, „wikipedický“ duch a pocit, že společně tvoříme něco, co má smysl a skutečně pomáhá. Poslední roky OSM vstupuje do období, které přináší nové výzvy i novou odpovědnost. Diskuze se už netočí jen kolem technických detailů. Diskutuje se, co vlastně znamená tvořit otevřená geodata v době velkých korporací a umělé inteligence.
Korporace jsou všude
Je zřejmé, že globální firmy jako Apple, Meta, Microsoft nebo navigátory TomTom mají o OSM velký zájem. Pochopily, že utvořit novou, vlastní mapu od nuly je prakticky nemožné a především drahé. Připojují tedy do projektu rozsáhlé mapovací týmy, využívají interní nástroje, importují vlastní datové sady. Tempo, s jakým dokážou doplňovat či aktualizovat data která je zajímají, je ohromující.
Přínosy jsou zjevné. Povrch světa je intenzívněji mapován. Zároveň ale soudím, že s tím roste i riziko, že se ztratí cit pro místní kontext a jemnost komunitního mapování. OSM dlouhodobě stojí na dobrovolnících, kteří mapují proto, že jim záleží na svém okolí. Tahle subkultura je křehká. A pokud má mít projekt budoucnost, neměla by být přehlušena privátním zájmem vydělat na odvozené službě.
AI v mapování
Umělá inteligence dokáže během pár minut odhalit mnoho nezmapovaných budov, nově vzniklé cesty, nebo změny v krajině. V oblastech třetího světa, které zůstávaly roky nemapované, to je obrovský skok kupředu.
A přesto u toho doporučuji i určitou opatrnost. AI má občas tendenci fungovat jako silný nástroj – užitečný, ale schopný způsobit nechtěné škody. Chybný import může vyvolat nepochopení proč se tak stalo, zahlcovat komunitu opravami a narušit důvěru v kvalitu dat. Rizikem je i to, že se z mapování vytratí lidský dotek a procesní zkušenost. Naučit se správně mapovat je cesta a AI by ji neměla novým mapovačům sebrat.
Humanitární zkušenost
Můj vlastní zážitek s mapováním pro Lékaře bez hranic mě naučil, že mapa epicentra události může být daleko víc, než jen pečlivý záznam škod viděných z letecké fotografie. V kontextu humanitárních krizí se stává pracovním nástrojem, který rozhoduje o tom, jak rychle a efektivně dokáží týmy díky mapám pomoci lidem v ohrožení.
Práce v těchto projektech ve mně zanechala hluboký respekt k lidskému vedení, které takové aktivity drží pohromadě. Humanitární mapování není jen o datech – je o disciplíně, lidském úsudku, empatii a schopnosti porozumět situaci vzdáleně i na místě. A to jsou kvality, které žádná AI nenapodobí. Zároveň věřím, že právě tady mají vyrůstat nové generace mapovačů. Humanitární mapování učí skupinové spolupráci, zodpovědnosti i porozumění tomu, jak digitální nástroje mohou pomáhat společně s obětavými lidmi.
Vandalismus v mapách
Nedávno OSM čelilo i něčemu, co bych ještě před lety nepovažoval za pravděpodobné: rozsáhlému a dobře koordinovanému vandalismu. Šlo o kombinaci lidského úmyslu s naprogramovanými škodítky, které dokázaly nárazově poškodit velké plochy mapy.
Pro mě to byla připomínka, že ani tak mírumilovný a altruistický projekt není imunní vůči podvratným činům. O to větší obdiv mám k lidem, kteří s trpělivostí, často neviditelně, tento nepořádek uklízejí. Kdesi pod povrchem OSM pracuje mnoho obětavých editorů, správců a moderátorů – a jsem hrdý na to, že takové jádro vůbec existuje. Zaslouží si respekt a poděkování.
Správa projektu
S rostoucí velikostí OSM přibývá i diskuzí o tom, kdo a jak má nastavovat pravidla jak celosvětová, tak místní. Od velkých rozhodnutí až po zdánlivé drobnosti typu tagování přechodů – to všechno tvoří podstatnou část identity projektu. Tyto debaty mohou být nekonečné a únavné, ale jsou naprosto zásadní. Právě v nich se definuje, jak bude OSM fungovat, jaké standardy bude držet a jak se bude bránit tlaku komerčních zájmů či automatizovaných nástrojů.
Kam dál
OSM je dnes hodnotnější než kdy dřív. Má globální význam, mapy používají humanitární organizace, korporace je integrují do svých produktů a běžně čtou mapu miliony lidí. Právě proto je důležité, aby si projekt zachoval svou odolnost vůči zneužití i nechtěným zásahům. Jde tu o rovnováhu: technologie a velcí hráči mohou OSM posunout výrazně dopředu, ale neměli by přehlušit komunitní hlas, etický základ a hodnotu lidské práce. Mapy s otevřenými daty by měly být tvořeny především lidmi – s rozumem, pokorou a místní znalostí. Tohle je největší síla kterou stojí zato chránit, i když kolem slídí algoritmy a byznysové zájmy.